Historie

První dochovaná zmínka o Nebušicích je z roku 1275 (psáno L.P.2003)

Dne 15.května 2003 jsme si připomněli 730 let od první dochované zmínky o vsi Nebušice, uvedené v konfirmaci papeže Řehoře X. z roku 1273 pro klášter premonstrátů na Strahově. V latinské listině se potvrzuje majetek kláštera a mezi 34 vesnicemi jsou uvedeny též Nebušice spolu s nejbližsími Horoměřicemi, Sedlecem, Chabry, Kněževsí a Chýní. Listina potvrzuje již existující stav. Kdy se přesně staly Nebušice majetkem kláštera se v písemném potvrzení zjistit nedá. Pravděpodobně se tak stalo nedlouho po založení kláštera, které je písemně doloženo k roku 1143.

K datu 1273 se připomíná 300 let od existence samostatného pražského biskupství, založeného roku 973 za vlády knížete Boleslava II., zvaného Pobožný. Papež Řehoř X. potvrdil při této výroční příležitosti existenci a majetky celé řady klášterů v Čechách, především pak jednotlivých klášterů premonstránských.

Nebušice, stejně jako okolní vsi, tvořily hospodářský celek panství Strahovského kláštera se střediskem v Horoměřicích, který trval až do roku 1848. Nebušice byly do jejich darování klášteru Strahov nejspíše majetkem českého knížete, tak jako ostatně celé české knížectví. Strahovský klášter vždy byl a je klášterem královským, což nám výmluvně dosvědčuje i štít s českým lvem, umístěný na nejčestnějším místě znaku kláštera na Strahově.

O datu první písemné zmínky o Nebušicích existovaly ve 20.století dvě verze. První uváděla listinu Vladislava II. z roku 1140, druhá pokládala první zprávu k roku 1273. V roce 1984 jsem byl požádán pplk. Ing. Antonínem Skácelem, tehdy předsedou MNV, o zjištění skutečného stavu, což nyní uvádím. Přepis zakládací listiny kláštera Strahov se dochoval jen v papírovém vyhotovení urbáře kláštera z roku 1410. Opis je takřka úplný, chybí ovšem závěr listiny - část dispozice, datování a také, kdo ji napsal či vydal. Z kroniky Jarlocha, opata kláštera v Milevsku, je však známo, že vydavatelem zakládací listiny je olomoucký biskup Jindřich Zdík, velký příznivec kláštera Strahovského a celého premonstrátského řádu. Tedy nikoli sám kníže Vladislav II., který také klášter obdaroval a byl zde i určitou dobu pohřben.

Vznik je kladen do období let 1143 - 1148, většina odborníků soudí na konec roku 1143. A nyní, jak vznikl omyl s rokem 1140. Josef Košťálek, autor historické části vlastivědné knihy z roku 1899 Smíchovsko a Zbraslavsko uvádí: "v zakládací listině kláštera Strahovského krále Vladislava II. z roku 1140 se činí zmínka o dvoru v Nebušicích se dvěma poplužními, s loukami a lesy dostatečnými". Odvolává se na edici Karla Jaromíra Erbena, Regesta diplomatica nec non epistoleria regni Bohemiae, vydaná 1855, odkaz 106 - 157. Zde je ovšem uvedena správně k roku 1143, vydavatelem je Jindřich Zdík, ale uvedený text zde vůbec není. Podobné znění je až v textu urbáře z roku 1410 a to v obou vyhotoveních - v papírovém i pergamenovém. Urbář zachycuje stav počátkem 15.století, popisuje povinnosti poddaných kláštera a Nebušice jsou zde uvedeny mezi dalšími vesnicemi kláštera. Předchází je Kněževes s Kněžívkou, za nimi následují Ovčáry na Kolínsku.

Pro úplnost uvádím překlad z latiny: Ves Nebušice - Tamtéž je dvůr s dvěma poplužími, s polem, loukami a lesy, jež k němu patří. Tamtéž dále je devět dědiců, kteří jsou povinni platit každý na svátek sv.Havla (16.10.) 32 grošů a tolik též na svátek sv. Jiří (24.4.). Tak jsou povinni všichni. Daň poddanskou i všeobecnou (berna generalis - daň královská) jsou pvinni skládat do rukou pána svého - opata. Titíž jsou povinni platit podýmné (z každého komína) a to každá usedlost půl groše a ze zahrad po třech haléřích. Tento dvůr s vesnicí drží od jistých let Mikuláš od Tří Králů (Staré město Pražské, nejspíše Havelská ulice), který je povinen v jednotlivých letech platit 14 kop grošů (tj. 840 gr.)".

Ve Zdíkově listině z r. 1143 je uvedeno celkem 26 vesnic darovaných klášteru. Z nich 14 je dar biskupa Jana a 12 dar knížete, který se ale nezdá celý. Také chybí případné věnování Jindřich Zdíka, i když by se mohlo jednat o vesnice na Moravě. Srovnával jsem tedy těchto 26 vesnic s papežským potvrzením z r. 1273 a zde je výsledek:

Papež Řehoř X. potvrzuje Strahovu 34 vesnic, ale jen 4 jsou tytéž z listiny z roku 1143 (!). Srovnání ztěžuje skutečnost, že celý biskupův dar za 130 let úplně zmizel. Papež nepotvrzuje ani jedinou vesnici z biskupova daru. Srovnáme-li vesnice uvedené v obou listinách , pak papežská potvrzuje jen 4 původní, to je jen 15,38%. Pokud se zaměříme jen na dar knížete Vladislava, pak je pravděpodobnost sice 33%, ale nikoli potřebných 51%.

Pro úplnou představu o velikosti majetku Strahovského kláštera : Urbář z roku 1410 zachycuje celkem 64 jmen, většinou vesnic, a to v okolí Prahy (8), na Lounsku, kolem hory Řípu, na Kolínsku, Pacovsku a Českokrumlovsku. To vše ale jen do začátku husitských válek.

Ze všeho, co jsem uvedl, plyne jediný závěr: Písemné zprávy z období ranného středověku jsou velmi omezené. Listiny se užívaly zřídka, písmo a latinu ovládali jen duchovní. Navíc řada listin podlehla požárům, válkám a zubu času. Samotný Strahovský klášter byl postižen požárem již 19.října 1258. Listina Jindřicha Zdíka se nedochovala, její nedokončený přepis a jen v jednom ze dvou vyhotovení strahovského urbáře z roku 1410.

Krátce nato v květnu 1420 byl klášter husity dobyt a vypálen. V roce 1663 byla při výkopu ve sklepě opatství nalezena rozpadající se truhlice a v ní zetlelé zničené pergamenové listy. Snad tam byly ukryty v dobách nebezpečí za husitských válek. Byla-li tam však také starší listina kláštera od Jindřicha Zdíka, není známo. Pro osud mnoho našich listin a písemností plně platí slova Františka Palackého :"Naši předkové psali málo, zachovávajíce ještě méně".

Papežská listina Řehoře X. a oba urbáře jak papírový, tak pergamenový, byly pravděpodobně odvezeny do Vratislavi, kam prchli mniši i s opatem, ještě před květnem 1420. Dnes jsou uloženy v archivním fondu Řádu premonstrátů Strahov ve Státním ústředním archivu ČR v Praze 6, tř. Milady Horákové 133. Papírový urbář s opisem listiny Jindřicha Zdíka je chráněn jako kulturní památka. Je předpokládám jen jeho fotokopie.

PhDr. Miloslav Něnička